"Ve Švédsku?"
"Orr!" křičel kaplan.
"Orr?" křičel Yossarian.
"Ve Švédsku!" křičel kaplan a rozjařeně přikyvoval a hýkal smíchy a skákal po pokoji jako šílenec.
(...)
Yossarian, ruce triumfálně nad hlavou, pěsti sevřené, jako by vzýval nějaké zjevení. Otočil se a stanul před majorem Danbym. "Danby, vy blázne. Přece jenom je nějaká naděje! Chápete? Možná že i Clevinger je ještě naživu a schovává se v tom svým mraku a čeká, až bude kolem čistej vzduch, aby z něho moh konečně vyletět ven!"
"O čem to mluvíte?" ptal se zmatený major Danby. "O čem vy dva mluvíte?"
"Sežeňte mi pár jablek, Danby, a vlašský ořechy. Běžte, Danby, honem. Přineste mi pár pláňat a koňský kaštany, než bude pozdě, a sobě vemte taky nějaký."
"Koňský kaštany? Pláňata? Proč, proboha?"
"Abychom si je strčili pod tváře, samozřejmě." Yossarian rozhodil ruce v rozmáchlém, zoufalém gestu, vyjadřujícím vrcholné pokání.
Je to zvláštní pocit, být prohlášen za mrtvého. I když jste mrtvý muž ...
Administrátor systému bloguje.cz mě za mrtvého prohlásil. Můžu si za to sám, já vím. Když mrtvý muž nejeví dlouho známky života, je asi mrtvý. Pokud ovšem nevesluje do Švédska :-)
"Tak už běžte!" křikl na něj major Danby.
A Yossarian sebou opravdu hodil. Natelyho děvka byla schovaná hned za dveřmi. Máchla nožem, ale minula ho o několik centimetrů, a Yossarian vyrazil.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat