Půjde Západ za plyn?

Je pozoruhodné, že skoro po dvou týdnech nejen že neteče plyn, ale ani není jasné, proč vlastně neteče. Na počátku 21. století dokážeme změřit velikost vzdálené galaxie, ale ne tok plynu na Ukrajině. Komanda ČEZu usvědčují zloděje elektřiny po desítkách, ale u plynu to nejde? Je za tím něco jiného? Spekulujme ...

Pokud někde čteme zamyšlení nad tím, jaké cíle vlastně Rusko sleduje, dočteme se většinou jen něco v tom smyslu, že Rusko chce ukázat svoji sílu. Co když je to ale jinak? Co když je cílem nabourání "morálních" zásad, na kterých je evropská/západní zahraniční politika založena? Kam až bude Evropa ochotna zajít, když si nebude moci šlehnout svou pravidelnou dávku plynu?

Naposledy v případě Gruzie si Rusko uvědomilo, že mu takovéhle věci neprojdou úplně snadno. Rusko získává nálepku agresora a když nic jiného, dostane se do diplomatické izolace. Cena prosazení vlastních zájmů je příliš veliká.

Zkusme si teď představit následující scénář:

• Rusko vydrží trvat na "vině" Ukrajiny dost dlouho na to, aby to byl pro EU opravdu závažný problém. Závažným problémem to bude už v okamžiku, kdy se státy EU rozdělí na ohrožené a plynově soběstačné a pořádně se rozhádají.
• Rusko zaujme postoj "My s Ukrajinou nic neuděláme, pokud chcete odebírat plyn, nějak si to vyřešte". Vzhledem k tomu, že o tom, co považuje za řešení, rozhoduje Rusko, bude tlak postupně sílit až k silovému řešení. Tím samozřejmě není (nemusí být) míněn kobercový nálet NATO na Kyjev. Stačí pár chytrých bomb, letecká blokád anebo třeba vojenské obsazení kompresorových stanic. V nejhorším případě i verbální podpora ruské vojenské akce. Podstatná ale není síla zásahu. Podstatný je fakt, že bude EU nebo NATO v této akci na straně Ruska proti režimu který předtím podporovali. Morální odůvodnění takové akce bude problematické. Navíc po akci mohou být případně dodány důkazy, že Ukrajina byla v právu.
• Výsledkem bude morální kocovina na Západě, rozpad společné zahraniční politiky a především ztráta odhodlání bránit prozápadně orientované režimy proti Rusku. Vedlejším efektem bude ztráta pozic prozápadních politiků na Ukrajině (pokud tam tedy takoví jsou).
• No a pak se může Rusko konečně vrátit třeba k té Gruzii.

"Slečno, šla byste se mnou za milion?"

"No.... asi ano."

"A za pět set?"

"No dovolte, nejsem žádná kurva!"

"Já myslel, že tohle jsme si už vyjasnili a teď se jen dohadujeme o ceně?"

Poznámky:

• Lze namítnout, že Ukrajina zas až tak prozápadní hodnoty nevyznává a jde tam spíš o boj jedné mafie s druhou. To sice může být pravda, ale nenechme se zmást fakty. Důležité je, že v médiích jsou tito politici prezentováni jako prozápadní a my žijeme ve virtuální realitě.
• Nedávno vyšel v Reflexu zajímavý článek o ruské PR dělostřelecké přípravě 
  
  
  

O ochcávání

(Chvíli jsem se pokoušel hledat jiné slovo, ale pak jsem to vzdal. )
V době kdy není důležité, co dělám, ale co o tom říkají v televizi, je ochcávání velmi efektivní metodou jak dosáhnout úspěchu. Ochcávání není jen podvádění nebo odfláknutí práce. Ochcávání je spojeno s hrdostí ochcávače na to, že mu to prošlo. "To jsem je ochcal!"  

Existuje několik typů ochcávání, uveďme si aspoň pár příkladů:

• Ochcání hejla: "Prodal jsem mu starou šunku a když se druhý den vrátil, že mu upadlo kolo, tak jsem ho vyhodil. Když je blbej, nemá kupovat auto."
• Ochcání eráru: "Napsal jsem si ty pohorky do nákladů s tím, že mám ve sklepě archiv, je tam zima a tak se do nich přezouvám. Ať mi dokážou, že ne. Když maj' blbý zákony, maj' smůlu."
• Ochcání práce: "Nevyšly mi trubky tak jsem prohodil kohoutky s teplou a studenou vodou. Když se jim to nelíbilo, řekl jsem jim že by se to muselo znova sekat, stálo by to víc takže jim doporučuju se s tím smířit. Snad nejsou blbí a rozeznají červenou a modrou."

Abychom si mohli proces ochcávání lépe popsat, stanovme si následující pojmy:

• Ochcávač
• Ochcávaný
• Publikum - ti, kdo ochcání sledují a bylo by dobře kdyby svým jednáním dali satisfakci tomu, kdo je v právu. Na nich záleží, jestli si už od ochcávače nikdo nic neobjedná a nebo se naopak ochcanému budou všichni smát.
• Dodávka - první fáze - něco mělo být dodáno, ale bylo ochcáno (práce, výrobek)
• Reakce - druhá fáze - ochcávaný si stěžuje
• Protiútok - ochcávač se zbavuje viny. Je přesvědčen, že on je v právu. Na tomto základě pak vystaví obranu, která spočívá především v dehonestaci ochcaného: "je blbej", "krade", "zavinil si to sám", "není schopnej se přizpůsobit". Již klasickým protiútokem je věta z jednoho vtipu "A vy zase mlátíte černochy!"
• Rozsudek - stanovisko publika vnímné z hlediska ochcávače, ochcávaného ale i publika samotného. Rozsudkem může být stav, kdy je ochcávač morálně odsouzen, nebo se naopak ochcanému všichni posmívají. Výsledkem může být i názor "pravda je někde uprostřed", ale to už je jiná pohádka
  

  
  

Výše zmíněné příklady ochcávání jsou ovšem ukázkami ochcávání hrubého a primitivního. V těchto případech se většinou považuje za slušné ochcávače odsoudit. Jsou tady ale metody jiné, mnohem sofistikovanější, mediálně zajímavé. 

Jak dosáhnout mediálně úspěšného ochcání? Vezměme si jednotlivé prvky a řekněme našemu ochcávači, jak na nich zapracovat:

• Ochcávač - správný ochcávač si svou image připravuje dopředu. Přesvědčuje publikum o svých kvalitách ale také si připravuje půdu pro protiútok "vždyť jste to předem věděli". Je tedy vhodné si opatřit přídomky jako "kontroverzní", "nekonvenční", "experimentátor" nebo "provokatér". Je výhodné, pokud už má ochcávač nějaká ochcání úspěšně za sebou úspěchy se přitahují. Je také užitečné pokud se ochcávači podaří zamlžit sebe samého a vmanipulovat publikum do své role (viz např. "Česko provokuje v Bruselu plastikou karikující celou Evropu")
• Ochcávaný - je dobré si vybrat snadný cíl. Ne z hlediska provedení vlastní akce, ale z hlediska úspěšného protiútoku. Snadným cílem tak není senilní stařenka, protože sympatie publika budou na její straně. Snadným cílem je například finanční úřad nebo jiná státní instituce, žárlivý manžel, nadnárodní společnost a samozřejmě Václav Klaus.
• Publikum - ať je co největší. Protiútok je veden ochcávačem, ten je tedy ve výhodě. Pokud je to možné, je dobré zásobit média vlastními stanovisky dřív, než se ochcávaný stačí vzpamatovat. Také je dobré si publikum naklonit už ve fázi Dodávky pochvalnými vyjádřeními každého, kdo je po ruce. Čím známější, tím lepší. Není až dak podstatné jak problému rozumí, pořád může říct aspoň "Já ho znám už dvacet let a nikdy s ním nebyla nuda."
• Dodávka - nejpozději v okamžiku protiútoku je potřeba zamlžit předmět dodávky. Doporučeno je zejména tvrdit, že předmětem dodávky byl nějaký abstraktní pojem, například "spokojenost", "umělecký dojem" nebo "pocit svěžesti". Smlouva zajímá akorát právníky, tou se nezatěžujte.
• Reakce - předvídejte ji předem a rovnou při prezentaci dodávky ji zkuste eliminovat ("jen hlupák nevidí, že tímto se otvírá nová éra") případně rovnou začněte s protiútokem ("dílo si bere na mušku ...")
• Protiútok - zaměřte se na dvě věci: dehonestaci ochcávaného a dehonestaci té části publika, která by s ním případně sympatizovala. Nabízí se univerzální argumenty jako "zaprděné čecháčkovství", "neschopnost ironické sebereflexe", "nedostatek smyslu pro humor", "typická česká malost" Je možné použít i konkrétní fakta, byť s konkrétním případem ochcání vůbec nesouvisí ("známý svým podpisem opoziční smlouvy", "je na něj podáno trestní oznámení").
• Rozsudek - hlavně se nenechte zviklat fakty. Vycházejte z toho, že veřejné mínění se nedá pořádně měřit, a pokud ano, stejně tomu nikdo nevěří. Trvejte na tom, že máte podporu. Osvědčené postupy jsou "Odborníci tvrdí..." nebo "Evropští bloggeři píší ...". Pokud vydržíte na svém vítězství trvat dostatečně dlouho, máte vyhráno. Myslete i na to, že i efektní prohru lze v nejhorším prohlásit za vítězství "Naším cílem bylo vyvolat emoce a to se nám podařilo"
  
  
  Inspirováno medializovanými ochcávkami z poslední doby, zejména ochcáním Evropy prostřednictvím europuzzle Entropa. A nejnovějším typem protiútoku "Kaplického udolala česká malost"
  
  

Tak nám odstřelili Julínka, paní Müllerová ...

Místo něj tam bude socha svatého Václava. Nic nezkazí, nikdo na něj nic nemá, nikdy nenavrhoval poplatky u doktora, je mediálně známý ale i odolný (když nepočítáme holubí letku) a vyhovuje lidovcům.

Ale trochu vážně: Topolánkova vláda (i přes kompromisy které musela udělat kvůli koaličním partnerům) se aspoň o nějakou reformu snažila. A Julínkova reforma byla asi nejzřetelnějším vyjádřením těchto snah. Odstřelení Julínka bude spousta lidí vnímat jako rezignaci na reformu a naštve i ty, kteří si říkali "... ale aspoň se snaží".

Co zůstává? Předsednictví EU a pak?

Orr :-)

"Ve Švédsku?"
"Orr!" křičel kaplan.
"Orr?" křičel Yossarian.
"Ve Švédsku!" křičel kaplan a rozjařeně přikyvoval a hýkal smíchy a skákal po pokoji jako šílenec.
(...)
Yossarian, ruce triumfálně nad hlavou, pěsti sevřené, jako by vzýval nějaké zjevení. Otočil se a stanul před majorem Danbym. "Danby, vy blázne. Přece jenom je nějaká naděje! Chápete? Možná že i Clevinger je ještě naživu a schovává se v tom svým mraku a čeká, až bude kolem čistej vzduch, aby z něho moh konečně vyletět ven!"
"O čem to mluvíte?" ptal se zmatený major Danby. "O čem vy dva mluvíte?"
"Sežeňte mi pár jablek, Danby, a vlašský ořechy. Běžte, Danby, honem. Přineste mi pár pláňat a koňský kaštany, než bude pozdě, a sobě vemte taky nějaký."
"Koňský kaštany? Pláňata? Proč, proboha?"
"Abychom si je strčili pod tváře, samozřejmě." Yossarian rozhodil ruce v rozmáchlém, zoufalém gestu, vyjadřujícím vrcholné pokání.

---

Je to zvláštní pocit, být prohlášen za mrtvého. I když jste mrtvý muž ...

Administrátor systému bloguje.cz mě za mrtvého prohlásil. Můžu si za to sám,  já vím.  Když mrtvý muž nejeví dlouho známky života, je asi mrtvý. Pokud ovšem nevesluje do Švédska :-)

---

"Tak už běžte!" křikl na něj major Danby.

A Yossarian sebou opravdu hodil. Natelyho děvka byla schovaná hned za dveřmi. Máchla nožem, ale minula ho o několik centimetrů, a Yossarian vyrazil.